Školní hra začíná
Na začátku listopadu čekalo naše žáky velké překvapení Když nic netušící uslyšeli z laviček v tělocvičně podivnou hudbu, rázem zmlkli. Vzápětí za zvuků bubnů vchází pět indiánsky oděných postav, tančí v rytmu okolo ohně a pak k němu na pokyn náčelníka usedají. Poklidně kouří dýmku míru a připravují se na zítřejší lov bizonů. V tom se ozve pronikavý hlas orla a k sedícím indiánům přibíhá vyděšený chlapec Ptačí pírko. Když dostává dovolení promluvit, popisuje, co viděl a slyšel u Velkého kaňonu – bledé tváře přepadnou jejich vesnici! Velký náčelník je velmi rozzloben a hned spolu s ostatními vymyslí plán, jak svůj kmen budou bránit.
Vyslal Velkého medvěda ke kmenu Sioxů o pomoc. Má přivést hodně odvážných bojovníků. Velký medvěd ale ví ještě o jednom kmeni – obývá území v údolí za velkou řekou – SLAVAČI se jmenují. Ti určitě také pomohou... Oheň dohořívá a indiáni odchází opět za zvuku bubnů do svých teepee.
V tělocvičně je naprosté ticho, žáci, usedají k táborovému ohni. Pomalu kouří dýmku míru a slibují, že kmeni Dakotů pomohou bojovat proti rudým tvářím. Musí však ujít velkou cestu, než se pravými indiány stanou. Čekají je nelehké zkoušky odvahy, statečnosti, bystrosti, hbitosti…Tak začala nová školní hra, která nás bude provázet celým rokem. Za každý splněný úkol získá indián pero do své čelenky.
Pera do čelenky
První pero dostali indiáni za vytvoření básničky s touto tematikou. Samozřejmě, že počet veršů se zvyšoval podle ročníků. U táborového ohně pak svoje díla sami prezentovali – slavnostně oděni do kostýmů. Škoda, že někdo zadání opomněl, jeho čelenka zůstala prázdná.
O druhé pero do čelenky se „bojovalo“ přímo v prérii –indiáni honili lasem bizona a trefovali se oštěpem do velkého buvola. Procvičili si sluch a jako praví indiáni hledali stejné zvuky v pexesu. Prošli těžkou zkouškou jejich pozornosti – po jedné minutě koukání na deset zvířat jich pak měli napsat co nejvíce na papír. Tady s maximálním počtem bodů uspěli jen dva žáci – Bára Mádlová (4 . roč.) a Petr Dvořák (1. roč.!) Po sečtení všech bodů byla rozdána pera. Pravidla byla opět přísná!!!! I tentokrát do některých čelenek pera nepřibyla.
V den vysvědčení bojovali o další pero - třetí. Tentokrát se měli vrhnou do studené vody dravé řeky plnou piraní, doveslovat k označenému místu, vzít si prut s háčkem, chytit rybu a tu pak dopravit zpět do tábora. To vše museli stihnou do jedné minuty. Kdo pomalu pádloval a pak zápasil s prutem, rybu nechytil, mohl uspět v další zkoušce zručnosti a rychlosti. Dole v korytě řeky Colorado voda vyplavila zlaté malé destičky. Indiáni museli překonat velký sráz skály, skočit do vody a brčkem nasát pusou (nesměli si pomáhat rukama) co nejvíce destiček. I tady byla daná jasná pravidla – omezený čas a počet donesených destiček. Pro někoho snadný úkol, ale některým nešlo zlato bez problému donést na určené místo. I tady při vyhodnocení chyběly některým cenné body. Škoda, žezelené pero nemohou dostat všichni.
V únoru jsme měli plnit další úkol. Pro velkou nemocnost dětí se plnění odložilo na březen. Už teď je to napínavé, jak dopadne!! Ale to až příště. Howgh!
Jana Láchová